8. Péſem od lipe.
Puſti, lipa! da sapôje
Tvoj prijátnik péſme tvoje;
Péſme ſo lubesni guzh.
Pévza kerv, kak vſaki rezhe,
V’ ſerzhne kamre shgezha tezhe,
Kak zhé v’ ſèrze priti shuzh?
Lipa! ti ſpiſh zélo simo,
˛Se ne gibleſh, gda grém mimo,
Krivez[1] vzhaſi te sbudí.
Pa, da shvéngli[2] ſe glaſíjo,
˛Sneshne muhe v’ te letíjo,
Rezheſh: Lipa, le ſhe ſpi.
Kader pa mladlétje pride,
Simi praviſh, da odide;
˛Sonze ſneg no led talí,
Kader krivza jug premaga,
No oblake ’s megle shaga,
No s’ toplotoj podredí.
Kader vishe vſak te ſvoje
Po leſéh veſelo pôje
Dêtel[3], koſ no léviza[4]
Kader doli na dvoriſhi
˛Se kokoſhji ſmeh saſlíſhi,
Da na gnesdi jajze ma.
Tê ſi ózhi gorodpíraſh,
No toploto v’ ſe poshíraſh:
Tê ſe mertva isbudíſh.
Zhi ’s oblaka roſa kaple,
Semla ſpije njene kaple:
Ti od nje ſe podredíſh.
