Verli sôkol zasmehován
← Soródnost | Verli sôkol zasmehován (Pesni) Fran Serafin Cimperman |
Golób in vrán → |
|
Po svéti je létal sôkol sívi
In vídel je mnógo, kaj se godí;
Spomíni ostánejo mu žívi
Od vsèga, kar glédale so očí.
Ko spet se povèrnil je v dobrávo,
Krog njêga se náglo tíči zberó,
In drug za drugim izvedávo
Prašuje, novíc saj vse je željnó.
In sôkol povési glávo sívo
Ter práviti jame jim govorèč:
„Prijatelji môji, neslišljívo
Po svéti sem glédal daleč letéč.
Ne véste, kakó so zdaj živáli,
Mej sábo samé se strášno moré,
Mladíče so jástrebi jemáli
In mátere se ubóge solzé.
Zeló med sábo so zavidljíve,
Katéra le móre, žé goljufá;
Mladíčem nij mari gláve síve,
Zató pa narášča sila gorjâ.“
Takó je govóril sôkol vèrli
In sólza v očési mu zabliščí,
A zbrani so króg se v sméhu dèrli:
„Kaj mari ti, sôkol, svét naj terpí!“
Otóžen je lêtel po goščávi
In v sèrci takó si tího dejál:
„Bedáku nìč résnega ne pravi,
Da sólzi ne bo se tvôji smijál.“