Veršac
← Napiſi sa méſze. | Verſhàz Narviſhi ſneshník za Triglavam. zbirka Péſme sa pokúſhino. (1806) Valentin Vodnik |
Predgovor sa Lublanſke Novíze 4. d. Prosimza 1797. → |
|
Na Verſhazu doli ſédi,
Nesnan ſvét ſe teb odprè;
Glej med ſivih pléſh v’ ſrédi
Sarod shlahtnih rôsh zvetè.
Sklad na ſkladu ſe sdvigúje
Golih verhov kamni síd,
Vezhni Mojſter vkasuje:
Prid sidár ſe leſ uzhít.
Divja kosa proſto ſkazhe,
Od muh dalezh je govéd,
Planſhar s’ Mino po domazhe,
Po ſneg’ loviz iſhe ſléd.
Ak vihár dreví valòve,
Beshí v’ ſkale plaſhni trop,
Streſa votli glaſ bregòve,
Grom majè nebeſhki ſtrop.
Kmalo ſonze zhiſto ſeje,
Is jesér ſtokrat bleſhí;
Star mezeſen redí veje,
Vetru, simi v’ bran ſtojí.
Tukaj biſtra Sava svira
Mati pevſke umnoſti,
Jesér dvanajſt kup nabira
Shola sdrave tresnoſti.
Tje pogledaj na viſháve,
Kir Triglav kupí v’ nebó;
Shtej ſneshníkov golizháve,
Kar dershí nardalj okó.
Tamki ravno Forlanío
Benezhanſko tu morjé
Dol globoko Hravatío
Shvajza béle gor glavé.
Blis je polje Goratána,
Orat vidim Shtajerza,
Blishni ſoſed mi Lublána,
Silſka, Trolſka majerza.
Pod velikim tuki Bógam
Bresteleſni bit shelím,
Zhiſte ſape ſréd mej krógam
Menim de na neb’ shivím.