Rokopis NUK Ms 470, št. 1, dLib
˛Slovó od mladoſti.
Shivlenja lepſhi poloviza kmalo,
Mladoſti leta, kmalo ſte menule!
Obilno lepga zvetja ni pognalo,
˛She tega roshze ſo ſe vſe oſule,
Po redkim mi je upa ſonze ſjalo,
Viharjov ſo togote ſkosi rjule;
Mladóſt vunder po tvoji temni sarji
˛Serzé sdihvalo bode, Bog te obvarji!
Okuſil sgodej ſim tvoj ſad, ſposnanje!
Veſelja doſti ſtrup njegov je vmoril,
˛Sim svedil de véſt zhiſto dobro djanje
˛Svet sanizhvati ſe je sagovoril,
Ljubesen sveſto najti, lepe ſanje!
Dan, vaſhi grob, je sgodej ſe sasoril,
Vzhenoſt, modroſt, pravizhnoſt, bit dekleta,
˛Samotne vidil ſim bres dot, bres zveta.
˛Sim vidil, de ſvoj zhovn po ſapi ſrezhe,
Komur ſovrashna je saſtonj obrazha,
Nesprót de vedno njeni veter vlezhe,
Tmu, koger vidla je v' sibél berazha,
De dnarji le dado imé ſlovezhe,
Veljá de malo ta, kdor malo plazha,
Le tó obrajtat vidil ſim med nami,
Kar um ſlepí s' golfio in leshami.
Te vidit', vezhi viditi napake,
Je ſerzu rane delalo kervave;
Mladoſti ſrezhna jaſnoſt miſli take,
Vunder is ſerza ſi podí, in glave,
Gradove ſvitle sida ſi v' oblake,
Veſele trate ſtavi ſi v' puſhave,
Nedolshnoſt mlada ſama ſeb leshniva,
Pobegniſhi v-vanje mir ushiva.
Vé, de rasdjala ſapza perva bode,
Kar miſel je ſtvarila, nizh ne mara,
˛Se veſelí bres dna polniti ſode,
Po juterſhnimu dnevu malo bara,
In mar ji zhaſov ni derezhih ſhkode,
Drugazhe miſli zhlovk, ko ſe poſtara,
[˛]Sa tó, mladoſt! po tvoji temni sarji
˛Serzé sdihvalo bode, Bog te obvarji!
Dr Preſhérn MP
|
Clevelandski rokopis, dLib
˛Slovó
od Mladoſti.
Dni mojih lepſhi poloviza kmalo,
Mladoſti leta, kmolo ſte menule!
Mi <nikdar> doſti lepga zvetja ni pognalo,
˛She tega roshze ſo ſe koj oſule,
Mi redko upanja je ſonze ſjalo,
Viharjov ſo togote ſkosi rjule,
Mladóſt, vunder po tvoji temni sarji
˛Serzé sdihvalo bode, Bog te obvarji!
Okuſil sgodej ſim tvoj ſad, ˛Sposnanje!
Veſelja doſti ſtrup njegov je vmoril,
˛Sim svedil de veſt zhiſto dobro djanje
˛Svet sanizhvati ſe je sagovoril,
Ljubesen sveſto najdti, kratke ſanje!
Bejshale ſte, ko ſe je dan sasoril
Vzhenóſt, modróſt, pravizhnoſt revne dvize
Neſnublene ſim vidil bit ſamíze.
˛Sim vidil, de ſvoj zholn po ſapi ſrezhe,
˛Sovrashna komur je, saſtonj obrazha,
De veter nje naſprót' tmu vedno vlezhe,
V' sibeli koger vidla je berazha,
Petiza ſama da de imé ſlovezhe,
Veljal de malo bo, kdor malo plazha[,].
Obrajtat vidil ſim le tó med nami,
Kar um ſlepí s' golfijami leshami!
Té vidit', gerji viditi napake,
Je ſerzu rane vſekalo kervave
Mladoſti jaſnoſt vunder take miſli take.
˛Si kmal[ó]o is ſerzá ſpodí in glave,
Gradove ſvitle sida ſi v' oblake
Veſele trate ſtavi ſi v' puſhave,
Nedolshnoſt mlada ſama ſeb leshniva,
Pobegne vanje 's rev in mir ushiva.
Ne miſli ſapiza de perva bode
Poderla tó, kar miſli ſo ſtvarile,
Posabi koj neſrezh preſtanih ſhkode,
In ran, ki ſo ſe komej sazelile,
Dokler, bres dna de ſmo polnili ſode
Svuzhé naſ v' ſtarjih letih zhaſov ſile
Sató mladoſt! po tvoji temni sarji
˛Serzé sdihvalo bode, Bog te obvarji!
Dr Preſhérn MP
|
Krajnska zhbeliza 1 (1830), 22–24,
Google Knjige
˛SLOVO
OD MLADO˛STI.
Dni mojih lepſhi poloviza kmalo,
Mladoſti léta, kmalo ſte minule!
Mi nikdar doſti zvetja ni pognalo,
˛She tega roshze ſo ſe koj oſule.
Le redko upanja je ſonze ſjalo,
Viharjov ſo togote ſkosi rjule;
Mladoſt! vender po tvoji temni sarji
˛Serzé sdihvalo bode, Bog te obvarji!
Okuſil sgodej ſim tvoj ſad, ſposnanje!
Veſelja doſti ſtrup njegov je vmoril,
˛Sim svedil, de veſt zhiſto, dobro djanje
˛Svet sanizhvati ſe je sagovoril,
Ljubesen sveſto najti, kratke ſanje!
Beshale ſte, ko ſe je dan sasoril —
Vzhenoſt, modróſt, pravizhnoſt, revne dvize
Neſnubljene ſim vidil bit' ſamíze.
˛Sim vidil, de ſvoj zholn po ſapi ſrezhe,
˛Sovrashna komur je, saſtonj obrazha,
De vedno tmu naſprot' nje veter vlezhe,
V' sibeli kogar vidla je berazha,
De le petiza da ime ſlovezhe,
Veljal de malo bo, kdor malo plazha.
˛Sim vidil zhiſlati le tó med nami,
Kar um ſlepí s' golfijami, leshami!
Té vidit', gerji viditi napake,
Je ſerzu rane vſekalo kervave;
Mladoſti jaſnoſt vender miſli take
˛Si kmalo is ſerzá ſpodi in glave,
Gradove ſvitle sida ſi v' oblake,
Veſele trate ſtavi ſi v' puſhave,
Nedolshnoſt mlada, ſama ſeb' leshnjiva,
Is rev pobegne vanje, mir ushiva.
Ne miſli, ſapiza de perva bode
Poderla tó, kar miſli ſo ſtvarile,
Posabi koj neſrezh preſtanih ſhkode,
In ran, ki ſo ſe komej sazelile,
Dokler, bres dna de ſmo polnili ſode,
Suzhé naſ v' ſtarjih letih zhaſov ſile.
Sato, mladoſt! po tvoji temni sarji
˛Serzé sdihvalo bode, Bog te obvarji!
Dr. P.
|
Krajnska zhbeliza 1, 2. natis (1834),
22–24, dLib
˛SLOVO
OD MLADO˛STI.
Dni mojih lepſhi polovíza, kmalo,
Mladoſti léta, kmalo ſte minule!
Mi nikdar doſti zvétja ni pognalo,
˛She téga rosh'ze ſo ſe koj oſule.
Le redko upa ſonze je ſijalo,
Viharjov ſo togôte ſkosi rjule;
Mladóſt! vundèr po tvoji temni sarji
˛Serzé sdihvalo bode – Bog te obvarji!
Okuſil sgodej ſim tvoj ſad, ſposnanje!
Veſêlja doſti ſtrup njegov je vmoril,
˛Sim svedil, de véſt zhiſto, dobro djanje
˛Svét sanizhvati ſe je sagovoril,
Ljubesen svéſto najti – kratke ſanje!
Beshale ſte, ko ſe je dan sasoril —
Modróſt, pravízhnoſt, uzhenóſt, devize
Bres dót, shalvati vidil ſim ſamíze.
˛Sim vidil, de ſvoj zholn po ſapi ſrézhe,
Komùr ſovrashna je, saſtonj obrazha,
De vedno mu naſprot' njé veter vlézhe,
Kogàr v sibéli vid'la je berazha,
De le petíza da imé ſlovézhe,
Veljal de malo bo, kdor malo plazha.
˛Sim vidil zhiſlati le tó med nami,
Kar um ſlepí s' goljfijami, leshami!
Té vidit', gerji viditi napake,
Je ſerzu rane vſékalo kervave;
Mladoſti jáſnoſt vùnder miſli take
˛Si kmalo is ſerzá ſpodí in glave,
Gradove ſvitle sida ſi v oblake,
Veſéle trate ſtavi ſi v puſhave,
Nedolshnoſt mlada, ſama ſeb' lashniva,
Is rev pobégne vanje, mir ushiva.
Ne miſli, de díh vſake ſap'ze bode
Podèrl tó, kar miſli ſo ſtvaríle.
Posábi koj neſrézh preſtanih ſhkode
In ran, ki ſo ſe komej sazelíle,
Doklèr, de ſmo bres dna polníli ſode,
Suzhé naſ v ſtarjih létih zhaſov ſile.
Sató, mladóſt! po tvoji temni sarji
˛Serzé sdihvalo bode – Bog te obvarji!
Dr. P.
|
Cenzurno-tiskarski rokopis za Poezije (1846),
NUK Ms 788, 115–116, dLib
Slovó od mladósti.
Dní môjih lépši polovíca kmálo,
Mladósti léta! kmálo ste minúle;
Rodíle vé ste mêni cvétja málo,
Še téga róžce so se kòj osúle,
Le rédko úpa sónce je sijálo,
Vihárjov jéze sò pogósto rjúle;
Mladóst! vundèr po tvôji tèmni zárji.
Sercè britkó zdihúje, Bog te obvarji!
Okúsil zgódej sìm tvoj sád, spoznánje!
Vesêlja dôsti<dókaj> strúp njegóv je vmóril:
Sim zvédil, de vést čísto, dôbro djánje
Svet zaničváti sè je zagovóril,.
Ljubézen zvésto nájti, krátke sanje!
Zbežale stè, ko sè je dán zazóril.
Modróst, pravíčnost, učenóst, devíce
Brez dót žalváti vídil sim samíce.
Sim vídil, d[è]e svoj čóln po sápi sréče,
Komùr sovrážna je, zastónj obráča,
Kak véter njé naspróti tému vléče,
Kogàr v zibéli vídla je beráča,
De le petíca dá imé slovéče,
De člôvek tóliko veljá, kar pláča;
Sim vídil čísl[á]ati le tó med námi,
Kar úm slepí, z golfíjami, ležámi!
T[é]e vídit', gerji víditi napáke,
Je . sèrcu ráne vsékalo kerváve;
Mladósti jásnost vùnder mísli táke
Si kmálo i[s]z sercá spodí in gláve,
Gradóve svítle zída si v obláke,
Zelêne tráte stávi si v pušáve,
Povsòd veséle lúčice peržíga
Ji úp goljfivi, k njìm ji v stískah<iz stísk ji> míga.
Ne zmísli, de dih perve sápce bóde
Odné[z]< s>el tó, kar mísli sò stvaríle,
Pozábi kòj nesréč prestánih škóde,
In rán, ki so s[è]e kómej zacelíle,
Doklèr, de smò brez dná polníli sóde[.]
'Zučé nas v stárjih létih čásov síle.
Zató mladóst! po tvôji tèmni zárji
Sercé zdihválo bó mi, Bóg te obvarji!
|
Cenzurno-revizijski rokopis za Poezije (1846),
KNM Ms 11, 112–113, faksimile 1966
Slovó od mladósti.
Dní môjih lépši polovíca kmálo,
<Mladósti léta! kmálo ste minúle.>
Rodíle vé ste mêni cvétja málo,
Še téga róžce so se kòj osúle,
Le rédko úpa sónce je sijálo,
Vihárjov jéze so pogósto rjúle;
Mladóst! vundèr po tvôji tèmni zárji
Sercé britkó zdihúje, Bóg te obvárji!
Okúsil zgódej sim tvoj sád, spoznánje!
Vesêlja dókaj strúp njegóv je vmóril.
Sim zvédil, de vést čísto, dôbro djánje
Svet zaničváti se je zagovóril.
Ljubézen zvésto nájti, kratke sánje!
Zbežále stè, ko se je dán zazóril.
Modróst, pravíčnost, učenóst, devíce
Brez dót žalváti vídil sim samíce.
Sim vídil, de svoj čóln po sapi sréče,
Komùr sovrážna je, zastónj obráča,
Kak véter njé naspróti tému vléče,
Kogèr v zibéli vídla je beráča,
De le petíca dá imé slovéče,
De člôvek toliko veljá, kar pláča.
Sim vídil číslati le tó med námi,
Kar úm slepí, z golfíjami, ležámi!
Te vídit, gerji víditi napáke,
Je sèrcu ráne vsekálo kerváve;
Mladósti jásnost vùnder mísli táke
Si kmálo iz sercá spodí in gláve,
Gradóve svítle zída si v obláke,
Zelêne trate stavi si v pušáve,
Povsòd veséle lúčice peržíga
Ji úp goljfívi, k njim iz stísk ji míga.
Ne zmísli, de díh pèrve sápce bóde,
Odnésel tó, kar mísli so stvaríle,
Pozábi kòj nesréč prestánih škóde,
In rán, ki so se kómej zacelíle,
Doklèr, de smo brez dná polníli sóde,
'Zučé nas v stárjih létih čásov síle.
Zató, mladóst! po tvôji tèmni zárji
Sercé zdihválo bó mi, Bóg te obvárji!
|
Poezije (1847), 106–107, dLib
Slovó od mladósti.
Dni môjih lépši polovíca kmálo,
Mladósti léta! kmálo ste minúle;
Rodíle vé ste mêni cvétja málo,
Še téga róž'ce so se kòj osúle,
Le rédko úpa sónce je sijálo,
Vihárjov jéze so pogósto rjúle,
Mladóst! vundèr po tvôji tèmni zárji
Sercé britkó zdihúje, Bog te obvárji!
Okúsil zgódej sìm tvoj sád, spoznánje!
Vesêlja dókaj strúp njegóv je vmóril:
Sim zvédil, de vést čísto, dôbro djánje
Svet zaničváti sè je zagovóril,
Ljubézen zvésto nájti, krátke sánje!
Zbežále stè, ko sè je dán zazóril,
Modróst, pravíčnost, učenóst, devíce
Brez dót žalváti vídil sim samíce.
Sim vídil, de svoj čóln po sápi sréče,
Komùr sovrážna je, zastónj obráča,
Kak véter njé naspróti tému vléče,
Kogàr v zibéli víd'la je beráča,
De le petíca dá imé slovéče,
De člôvek tóliko veljá, kar pláča.
Si vídil číslati le tó med námi,
Kar úm slepí, z golfíjami, ležámi!
Te vídit', gèrji víditi napáke,
Je sèrcu ráne vsékalo kerváve;
Mladósti jásnost vùnder mísli táke
Si kmálo iz sercá spodí in gláve,
Gradóve svítle zída si v obláke,
Zelêne tráte stávi si v pušáve,
Povsòd veséle lúčice peržíga
Ji úp goljfivi, k njìm iz stísk ji míga.
Ne zmísli, de dih pérve sáp'ce bóde
Odnésel tó, kar mísli sò stvaríle,
Pozábi kòj nesréč prestánih škóde,
In rán, ki so se kómej zacelíle,
Doklèr, de smò brez dná polníli sóde
'Zučé nas v stárjih létih čásov síle.
Zató, mladóst! po tvôji tèmni zárji
Sercé zdihválo bó mi, Bóg te obvárji!
|
